Dovolujeme si Vás upozornit na článek v MF Dnes o manželech Hláskových a rané pěstounské péči, které se spolu věnují. Článek najdete na http://www.parroku2013.cz/templates/page/parroku/pdf/11_4.pdf. Zároveň nabízíme původní znění rozhovoru, než ho v redakci upravili do finální zkrácené podoby.

 1. Jak jsme se seznámili
 A: Znali jsme se už od gymplu. Pak jsme se po pár letech potkali na Starém Městě právě na Vráťovy narozeniny.
 V: A za dva roky na to jsme se na půlnočním obřadu v den Alžbětiných narozenin vzali. Od té doby si jako jeden z mála manželů pamatuju, nejen datum našeho výročí, ale dokonce datum našeho seznámení. :-)

 2. Co mě na ní/na něm upoutalo, proč jsem se pro něj rozhodla 
 A: Jsme každý z jiného prostředí, tak mě dost překvapilo, kolik věcí vidíme podobně. A pak jsme se dost potkávali ve smyslu pro humor. To nám vydrželo dodnes.
 V: To, že byla Alžběta první žena, kterou se mi podařilo sbalit na můj čerstvý řidičák a na můj zánovní Moskvič za pět tisíc korun :-). Bylo zřejmé, že si mě nevybrala jenom pro peníze, což jsme si oddechl, protože jsem žádné neměl... :-)

 3. Kdo přišel s nápadem na pěstounskou péči 
 A: Když začaly naše děti odrůstat, přemýšleli jsme, jak nejlépe využít svoje možnosti. S nápadem poskytovat péči právě nejmenším miminkům přišel Vráťa. Od samého začátku našeho vztahu jsme se věnovali dětem v těžkých životních situacích. Chtěli jsme tedy na základě zkušeností jít co nejvíce na začátek, aby se nemusely napravovat věci, kterým se dá předejít.

 4. Proč mě to napadlo 
 V: Od doby, co jsem pracoval v dětském domově u skupiny starších chlapců od 13 do 26 let, jsem přemýšlel o tom, jak nejlépe dětem pomoct, aby se nedostávaly do zbytečně složitých situací. Poté, co jsme s Alžbětou pomáhali dětem po odchodu z dětských domovů dobře začít samostatný život, jsem poznal, že všechna pomoc přichází zbytečně pozdě. To nejpodstatnější, co dětem komplikuje život, se stalo už bezprostředně po jejich narození. S hrůzou jsem zjistil, že náhradní rodinná péče pro opuštěné novorozence vlastně neexistuje. Sto procent opuštěných miminek bylo umisťováno do ústavů. Tehdy jsem si řekl, že když to nikdo jiný nedělá, musíme to změnit my. Využili jsme dosud nepoužívaného institutu pěstounské péče na přechodnou dobu a vytvořili projekt rané pěstounské péče s názvem Narodit se do rodiny.

 5. Jak těžké je miminko předat novým rodičům
 V: Je to nádherné. Je to jeden z nejkrásnějších procesů celé péče, neboť pro velkou většinu dětí je to po dlouhé době první okamžik právní i životní jistoty, který zažívají. Také se tím otvírá možnost přijmout do péče další dítě v nejisté životní situaci.
 A: Sama jsem neustále znovu překvapena tím, že když jsou dospělí kolem předávání v souladu, zvládne miminko přechod do nové rodiny zázračně dobře. Rodiny, které už pár dětí takto předaly, se shodují na tom, že je to doopravdy nejkrásnější část naší práce...

 6. Co je na pěstounské péči miminek nejtěžší
 V: Boj s rádoby odborníky, se stereotypy v myšlení. S pocitem, že univerzitní diplom mi zajišťuje neomylnost a možnost prosazovat desítky let zastaralé názory. 
 A: Těžké je někdy zbytečné čekání miminka u nás díky tomu, že jsou práva dospělých, kteří o děti nepečují ani neprojevují dostatečný zájem, chráněna víc než práva dětí, které mají právo jen čekat... Je mi i líto, že se moc nedaří vysvětlit soudcům, jak rychle dětem běží čas a jak silně jim komplikují život všemi průtahy. Opatrovnickým soudům není věnována potřebná pozornost a rychlost. Návrh sociální pracovnice na řešení leží nepovšimnut u soudu někdy i víc než půl roku. Dovedete si představit, co všechno se za tu dobu miminko naučí, kolik toho prožije? Přitom by to mohlo už zažívat se svými definitivními rodiči.

 7. V čem je pěstounská péče miminek důležitější než pozdější stádii
 V: V raném dětském věku se nastavuje spousta životně důležitých funkcí, které dítě pak provází nejen v dětství, ale i v dospělosti. Dotváří se neurobiologický, imunitní i epigenetický vývoj, jehož nastavení je v budoucnu velmi těžko, někdy dokonce zcela nemožné změnit. To determinuje i způsob, jakým jsou schopny řešit budoucí problémy, které jim život přináší jak při dospívání, tak v dospělosti, partnerství i vlastním rodičovství. Tím se dokonce přenáší spousta těchto zbytečně vytvořených problémů na další generaci. Proto je potřeba začít na začátku jinak a pro děti lépe.

 8. Kolik miminek jsme měli 
 A: V roce 2009 jsme převzali do péče z porodnice první miminko. V roce 2011 jsme ještě pořád byli jedinými, kdo ranou pěstounskou péči poskytoval. To jsme se snažili změnit. Dnes se staráme o 11. miminko a v celé republice je 107 rodin, které se začaly přechodné pěstounské péči věnovat a zhruba další stovka rodin je v přípravách. 
 V: Přes stoupající počet dětí umisťovaných do ústavů se tak v roce 2012 vůbec poprvé snížil počet novorozenců umístěných do ústavní péče.

 9. Jaké to je, mít pořád doma miminka
 V: Nádherné i náročné. Miminka vyžadují 24 hodinový servis 7 dní v týdnu. Všichni, kdo měli doma novorozence, vědí, že se jede i noční směna. Mnozí si oddechli, když dítě dokázalo poprvé prospat celou noc. Nejpozději v tuto chvíli však už dítě předáváme či máme po předání a v péči máme nového "tříhodinového strávníka" :-)
 A: Díky velkému zájmu je někdy těžké uhlídat, aby rodina nebyla přetížena tématem pěstounské péče, ale snažíme se navzájem hlídat, abychom tím hlavně naše děti nepřetížili. Samotná péče o miminka nás všechny ale stále moc těší. S každým novým miminkem mě i baví ve spolupráci se sociální pracovnicí rozmotávat situaci, aby se miminko dostalo co nejdřív do definitivní rodiny. 

 10. Co na to říkaly naše děti
 V: Kupodivu to chápaly lépe než mnozí dospělí, a to včetně dospělých, kteří léta pracují v náhradní rodinné péči. 
 A: Na přijetí i předání miminek se zpravidla těší a v průběhu péče jsou nám oporou.

 11. Co mi v poslední době udělalo radost
 V: To, že roste zájem rodin, které se chtějí stát pěstouny na přechodnou dobu. To, že roste zájem úřadů upřednostnit umisťování dětí do pěstounské péče před umístěním do péče ústavní. V poslední době i zájem veřejnosti podpořit změnu péče o opuštěné novorozence vlastní aktivitou či finančně. Důkazem může být velice úspěšné 3. kolo Dobré aukce na podporu rané pěstounské péče, do které přispělo mnoho významných umělců a kam přišlo několik významných kupců, takže její výnos překonal obě předchozí kola. Aukci pořádala společnost Dobrá rodina ve spolupráci s galerií Vltavín. Moc všem děkujeme.

 12. Co je to Dobrá rodina
 V: Je to obecně prospěšná společnost, která byla založena na podporu náhradní rodinné péče a rozvoje nových forem výchovy a vzdělávání a podporu rodičovství. Převzala propagaci projektu rané pěstounské péče, který se díky podpoře úřadů, Nadaci táta máma a dalších spolupracovníků rozšířil po celé republice. 
 A: Současně se Dobrá rodina věnuje doprovázení pěstounů v celé ČR tak, aby měli pěstouni partnera, který jim pomáhá, poskytuje dostatečnou podporu i odborné služby a pěstouni se mohli o děti starat s radostí. Proto uzavírá s pěstouny dohody o výkonu pěstounské péče, přebírá péči o pěstouny i od úřadů, aby se jejich pracovníci mohli věnovat své další práci. Každé rodině ušije klíčový pracovník Dobré rodiny služby přímo na míru, aby doprovázení bylo účelné a pěstounům skutečně pomáhalo, aby pěstouni cítili podporu a nebáli se svoje problémy otevřít. Má-li někdo z pěstounů zájem o doprovázení, které vychází z dlouholetých přímých pěstounských zkušeností, mohou Dobrou rodinu bez váhání kontaktovat (posta@dobrarodina.cz, www.dobrarodina.cz).

 13. Kdy jsme naposledy byli jako rodina jenom sami
 V: Letos na jaře jsme měli čas být jenom jako rodina s našimi dětmi, jeli jsme na hory a moc jsme si to užili.
 A: Čas máme vždy mezi jednotlivými dětmi vždy alespoň pár dní. Jde ale i o to, abychom si na sebe uměli navzájem udělat čas i v době, kdy u nás miminko je, abychom třeba využili chvilek, kdy miminko spinká.