Co novému dočasnému sourozenci říkaly vaše děti?

Hodně nám v tom pomohly. Chápaly tu situaci daleko lépe než někteří dospělí. Dokázaly si vytvořit k dítěti vztah, ale nepovažovat ho za své, chápaly, že u nás není napořád, že na svou rodinu teprve čeká. Bylo krásné sledovat, že pro děti je přirozené starat se, mít je rád, ale přitom vědět, že nevlastním. Spousta lidí včetně sociálních pracovnic se nás dokola ptala, jestli dokážeme dítě pustit. Ale děti to braly jako fakt. Zjistili jsme, že pokud to máme v hlavě srovnané my, děti nemají problém.