Konkrétní zkušenosti pediatra s PPPD

Pracuji více jak 30 let jako obvodní dětská  lékařka. Musím se přiznat, že když se začalo mluvit o rušení kojeneckých ústavů, nedovedla  jsem si to představit až do doby, kdy jsem  měla  možnost  se starat o děti, které byly přechodně zařazeny do rodin poskytujících pěstounskou péči na přechodnou dobu.

Již jsem jich zažila osm a tak myslím, že mohu srovnávat. Děti jsou spokojenější, usměvavé, a hlavně i jejich psychomnotorický vývoj díky péči v rodině je stejný jako u běžných dětí. Když jsem o pohotovostních službách navštěvovala kojenecký ústav, musím říci, že se neustále ozýval pláč, děti byly zavřené v postýlkách,nejvýše v ohrádce. Jedna zdravotní sestra ani nemohla všechny pochovat a individuálně výchovně se s nimi zabývat. Děti měly i dost smutný výraz ve tváři, se sestřičkami jakoby chybělo jakékoliv pouto. U dítěte v rodině je vidět i nádherná intrakce na výraz obličeje pěstounky, či jiného rodinného příslučníka  pěstounů.

Vzhledem k tomu, že proces osvojení trvá a nelze ho provést hned po narození, je péče v rodinách pěstounů jediné možné řešení k zdravému vývoji dítěte. Opětný návrat ke kojeneckým ústavům by byl  velice nerozumný.

MUDr.Pavla Lišková
PLDD
Volutova 2521
15800

Zkušenosti dalšího pediatra s PPPD

Pracuji jako obvodní pediatr již hodně let. Po ukončení studia jsem pracovala několik let na dětském oddělení v nemocnici. Vždy mi bylo moc líto hospitalizovaných kojenců a batolat, kteří byli nuceni trávit jistou dobu na nemocničním lůžku, bez maminky, bez rodičů nebo blízkých. Tenkrát neexistovalo, že byl rodič automaticky hospitalizován s dítětem jako je to dnes. Děti to nesly velmi těžce, psychicky strádaly a rodiče si je často brali nedoléčené na reverz, jen aby mohly být co nejdříve v domácím prostředí. Tyto děti to byly nuceny snášet jen po nějakou nezbytně nutnou dobu, ale jestliže si představím ty ubohé děti v kojeneckých ústavech, chce se mi skoro plakat. Kojenci a batolata jsou převážně zavřeni v postýlkách, zdravotní sestřička, která se o ně stará, nemá na jednotlivce čas, maximálně se s nimi chvilku pomazlí, pohraje, pochová, ale má více dětí na starost a spoustu další práce. Proto jsem s velkou radostí přivítala přechodnou pěstounskou péči. 
Mám v obvodě manžele, kteří se tímto zabývají, mají v přechodné pěstounské péči již několikáté miminko a já jsem úplně nadšena. Starají se úplně stejně jako rodiče o své vlastní děti /řekla bych, že někdy dokonce lépe/. Jejich miminka jsou spokojená, usměvavá, velmi dobře prospívají. Jejich pěstouni pro ně zajišťují bez problémů další ambulantní vyšetření, která jsou potřeba, nyní jsme řešili dokonce eventuální hospitalizaci. Tyto děti čekají na řešení své situace různě dlouhou dobu. Do doby, než bude jasné, zda půjdou zpět do původní rodiny nebo do osvojení, je nutné se o ně dobře postarat, nahradit jim rodiče, což tito pěstouni dělají. Jako pediatrovi se mi s nimi spolupracuje velmi dobře. Myslím, že návrat ke kojeneckým ústavům by byl rozhodně krok zpátky.

MUDr. Medková Zuzana, dětská lékařka, Praha 6, Pod Marjánkou 12

Čtěte i další vyjádření z cyklu  Odborníci k PPPD