V médiích i mezi lidmi je občas spousta mýtů o tom, co to je taková PPPD. Představa idylického mazlení s miminkem za hromadu peněz, které pěstoun dostává od státu, může dostat občas dost jinou podobu...

Nabízíme výpověď jedné pěstounky. Protože to je výpověď dosti silná, poprosili jsme, zda můžeme její zkušenosti uveřejnit, aby bylo patrné, v čem je PPPD tak náročná:

"Hned první miminko nebylo jednoduché. Miminku praskala břišní stěna, bylo to rodové, pomocí tapování jsme to zvládli. Teď už má svoje šťastné rodiče, kteří za námi jezdí. Přestože miminku zdravotní problémy přetrvávají, je to jejich zlatíčko. Navíc mají srovnání. Předchozí dítě si brali z dětského domova. Rozdíl v předávání byl pro ně prý v poměru 1000 : 1 (těch tisíc bodů bylo pro PPPD).

Na Velikonoce jsem si přivezla další miminko (2,20 kg), se kterým jsem trávila nějaký čas v porodnici, pak den doma. Jenže miminku se nějak nechtělo dýchat, takže jsme po prvním hororovém dni opět spěchali záchrankou na novorozenecké. Doprovázející organizace nám zajistila monitor dechu. Alarm monitoru dechu se spouštěl i několikrát do hodiny, bylo zapotřebí resuscitovat. Telefon jsem měla po celou dobu v permanenci, vlastně ještě po dobu 2 měsíců, neb mimi mělo absťáky, tzn. nespat celou noc. Přes den se mi sem tam podařilo usnout na chvíli, takže jsem už téměr vůbec nesvlékala pyžamo a rychle využívala každou chvilku, kdy mimi usnulo. Když plakalo (to i 6 hod v kuse a hlavně od půlnoci do brzkého rána), tak jsem si říkala, že když plače, žije. Jakmile bylo v klidu, držela jsem zrcátko u nosíku, protože provozovalo "mělké" dýchání, takže nešlo téměř poznat, zda dýchá, či nikoliv.

Tak po 2 měsících jsme si už už mysleli, že máme vyhráno (a původní mámě jsme pomyslně poděkovali za těch 40 cigaret denně až do konce těhotenství). Místo klidu však přišly další potíže. Miminko začalo v křečích omdlévat a chroptět, takže nastalo kolečko po lékařích, EEG, neurologie......, vyloučení epilepsie. Co že se to stalo? Prý špatné zažívání. Začali jsme tedy miminku dávat mlíčko bez obsahu laktózy, kapičky, tabletky, vše jsme zdárně překonali, a zdravotní stav v mezích ukorigovali. Příběh má další happyend. Miminko má i rodiče, kterým jsme ho předávali. Rodiče jsou moc šťastní, neb si prošli peklem, takže si moc váží miminkai s jeho zdravotními potížemi. Jsou mu tak skvělými kamarády, ale hlavně rodiči."