Když se čeká na soudy...

Chlapeček se narodil mamince, která ho v porodnici opustila. Byla závislá na drogách. Nebyla schopná spolupracovat. Sociální pracovnice navrhla umístění Chlapečka do naší rodiny. Mezitím se snažila kontaktovat maminku, ale bez výsledku. Maminka se občas dostavila, ale pokaždé měla jinou verzi toho, kde bydlí i co právě dělá. Ani jednou se nezeptala, jak se daří Chlapečkovi. Sociální pracovnice podala k soudu návrh na vyjádření nezájmu matky o dítě, když byly Chlapečkovi 3 měsíce.

Určitě vám to přijde nepochopitelné, ale návrh čekal u soudu další 3 měsíce, než byl konečně stanoven termín jednání. Maminka tam byla pozvána, ale opět nedorazila. Podle našich zákonů musel tedy soud jednání odročit, stanovit mamince opatrovníka, který by hájil její zájmy v její nepřítomnosti a stanovit nový termín jednání. Naštěstí pak už soudce měl dost podkladů a nezájem vyjádřil.

Za Chlapečkem začali chodit osvojitelé, podali si žádost o jeho svěření do péče. Než jim ho soud mohl však pravomocně svěřit, uběhly další 3 měsíce, po které chodili osvojitelé za Chlapečkem na návštěvy a chystali domácnost na příchod miminka. S osvojiteli se stále více sžíval, v posledních 10 dnech před předáním už spolu trávili celé dny. Proto přechod do rodiny osvojitelů zvládl opravdu dobře, k péči už se přidalo jen noční spaní. Teď už jsou všichni spolu doma. Škoda, že si na to Chlapeček musel počkat 9 měsíců, ale přitom původní maminku ani jednou neviděl...

Přesto všechno nemá žádnou deprivaci, je stále dobře naladěn, do nové rodiny zaplul, jako kdyby tam byl od narození. První měsíce života totiž trvají navždy.