Mohou 3 měsíce v ústavu dítě poškodit?

Ještě před dvaceti lety si pediatři a psychologové mysleli, že dítě do čtyř měsíců života nemá nějaké zvláštní potřeby, kromě tepla, klidu a stravy. Jinak jako by se nic nedělo. Novější neurovědecké poznatky ale říkají něco úplně jiného. V této fázi se dítě poprvé seznamuje s tím, jak na něj okolní svět reaguje, a vytváří si schopnost vytvářet vazby. A když na tuhle rozvíjející se schopnost nikdo neodpovídá, přirozeně se naučí vazby nevytvářet. Nevyplatí se mu to. Tohle je definitivní poškození pro celý život, velmi obtížně se překonává.

Lidé, kteří prošli ústavní výchovou, dokáží navazovat vztahy, vytváří se něco, co navenek může vypadat jako pevná vazba, ale je to pseudovazba, ta skutečná pevná vazba chybí. Ve zlomových okamžicích se tomu člověku vztahy hroutí. Děti, které umějí vytvářet vazbu, dokážou procházet problémy a poučit se z nich, ty ostatní je berou jako útok proti sobě, narůstá v nich pocit zhrzenosti.

Důsledky se mimochodem velmi často ukazují právě u některých osvojených dětí, které mají za sebou rané dětství v ústavu. Navázání vztahu s novými rodiči ze začátku vypadá úžasně, ale kolem třináctého čtrnáctého roku se to celé začne hrotit. Osvojitelské rodiny se ocitají ve velmi nešťastné situaci, s dětmi bojují na krev a některé dospějí až k hraničním rozhodnutím, že péči prostě nezvládnou.

RPP dává dítěti šanci nepropást to nejdůležitější období. Zjistili jsme, že u nás není nikdo, kdo by takovou službu dělal. Že i kdyby zákon byl co nejvstřícnější a všechno šlo hladce, vždycky vznikne nějaká prodleva, kterou miminko stráví v ústavní péči. Tuhle prodlevu je potřeba překlenout, proto jsme se do toho pustili. Nyní už je rodin poskytujících RPP více.