Když dá biologická matka svolení k osvojení, nemohou si novorozence odvézt adoptivní rodiče rovnou z porodnice?Minimálně šest týdnů stráví každé dítě v nejasném právním postavení. Tvrdí se, že rozhodnutí biologické matky dát dítě k osvojení může být ovlivněno například laktační psychózou, proto existuje ochranná lhůta, kdy matka má právo svůj názor změnit. Po tuto dobu se miminko do náhradní rodiny nedostane. A samozřejmě se ani k osvojení většinou nenabízí.

Samozřejmě, že by žena měla mít lhůtu na to, aby své rozhodnutí mohla odvolat, protože po porodu skutečně mohla být ve špatném psychickém či sociálním stavu. Ona ale musí podle zákona dát po šesti týdnech podruhé osobně souhlas k osvojení. Sehnat některé matky po téhle době je přitom velmi obtížné, jiné se najít podaří, ale mají za sebou rozhořčené útoky svého okolí, jak něco takového mohly udělat, takže napodruhé vlastně z donucení souhlas nedají. Celé se to dál protahuje. Laktační psychózou trpí podle statistik zhruba deset procent žen, ale kvůli tomu zbylých devadesát procent dětí nesmyslně dlouhé měsíce čeká v kojeneckých ústavech a úřady je nemohou nabízet k osvojení.

Změnit názor ale mohou i matky bez laktační psychózy, ale myslím, že společnost by na ně neměla vyvíjet nátlak. Pracoval jsem několik let v dětském domově a zažil jsem, jak i kvalifikovaní psychologové a kurátoři matku přesvědčovali, že si má dítě nechat.  My bychom byli docela rádi, kdyby se ve společnosti ujalo, že dát dítě k adopci není od žen nezodpovědné rozhodnutí, naopak – čím dřív reálně zváží vlastní možnosti, zralost a schopnosti dítě vychovávat, tím lépe. Jsou to většinou holky v tísni, žádní asociálové. Když se překonají, dva tři roky se v těžkých podmínkách pokoušejí dítě vychovávat a pak jsou stejně nucené je odložit, nikomu to nepomůže.

Biologická matka má příležitost mít dítě ještě za rok, za tři, za deset. Může jich mít během svého života třeba dvacet. To dítě už ale nikdy svůj první rok života nedostane nový, pro něj je to jediná šance, jak správně začít.