Organizace Amalthea nás požádala o uveřejnění rekace na tiskovou zprávu MPSV: 

Vážený pane ministře,

v tiskové zprávě MPSV ze dne 25. září 2013 uvádíte:  „V náhradní rodinné péči musí existovat rovnováha. Své místo má jak péče pěstounská, tak ústavní,“ říká ministr práce a sociálních věcí František Koníček a dodává: „Bohužel, když se u nás řeší, co bylo, neposouváme se zpravidla do středu, ale vychylujeme na jinou stranu. Jsem přitom jednoznačně zastáncem rovnováhy, pro kterou je třeba odborné diskuse odborné společnosti. Měla by se hledat možnost, jak nezatracovat minulost, ani nevynášet do nebe, co je teď. Měla by se dát možnost pěstounům i ústavům, pokud pro to mají kvalifikaci a vztah, aby se obě formy uplatňovaly. Na prvním místě přitom musí být nejlepší zájem dítěte.“

Naprosto s Vámi souhlasíme v tom, že na prvním místě musí být vždy nejlepší zájem dítěte. K Vašim dalším postojům uvedeným v tiskové zprávě však máme zásadní výhrady. Ústavní péči stavíte na roveň péči pěstounské. Tedy v podstatě říkáte, že dítěti je a bude stejně dobře v rodině, jako v ústavu. To je však z hlediska naplnění potřeb dítěte a vývojové psychologie dítěte naprosto nesrovnatelné. Každý, kdo pracuje v dětském domově či v jiném ústavním zařízení, a snaží se pomáhat dětem, aby byly spokojené a v dospělém životě pak úspěšné, Vám potvrdí, že ústav nikdy nemůže dítěti nahradit život v milující rodině. A každý pěstoun, který převzal do své péče dítě z ústavního zařízení, Vám bude vyprávět o tom, jak veliké rozdíly spatřoval mezi vývojem svého vlastního dítěte, které vyrůstalo od narození doma, s rodiči, a mezi vývojem dítěte, které bohužel muselo být nějakou dobu v ústavní péči... celý text oteřeného dopisu