Vážená paní, vážený pane!
V rámci aktuální diskuze připojujeme za naši organizaci Rozum a Cit, z.s. naši zkušenost s pěstounskou péči na přechodnou dobu. Dětem svěřeným do náhradní rodinné péče a jejich rodinám se věnujeme již od roku 2000, máme tedy mnoho profesních a lidských zkušeností.
Za velký úspěch považujeme fakt, že pěstounská péče na přechodnou dobu začala dobře fungovat. Právě institut pěstounské péče na přechodnou dobu – samotní tito pěstouni velmi
napomáhají ke vzniku základní vztahové vazby nebo k léčbě poruch této vazby. Děti, které nemohou vyrůstat ve svých biologických rodinách se tak mohou vyhnout ústavní výchově, kde je velmi obtížné základní vztahovou vazbu navázat. Předcházíme tím dlouhodobým a vážným problémům dítěte, které se pak mohou projevovat v celém jeho životě (potíže s navazováním a udržením blízkých vztahů, nejasnost ve vlastní identitě, nalomená sebedůvěra, poruchy chování dítěte atd.)
Vážíme si nasazení, lásky, lidskosti a profesionality pěstounů na přechodnou dobu, stejně tak jako dlouhodobých pěstounů a osvojitelů, kteří pečovali nebo stále pečují o tyto děti. V rámci projektu „Dítě v nejlepších rukách – zavádění nových postupů a metod práce do systému pěstounské péče na přechodnou dobu“, který jsme zrealizovali v loňském roce (více na http://www.rozumacit.cz/zs/file_prirucky_a_publikace/Dite-v-nejlepsich-rukach%282014%29.pdf), jsme spolupracovali také s biologickými rodinami dětí svěřených do PPPD. Mezi biologickými rodiči jsme nenašli nikoho, kdo by o své děti neprojevoval zájem, většinou šlo o souběh jejich těžkých životních zkušeností, nedostatek dovedností v péči o děti, nedostatek financí, špatné bydlení a nedostatek podpory v širší rodině. Často pak tyto skutečnosti vyústily v nějakou formu závislosti (na alkoholu či na drogách). V rámci spolupráce s biologickými rodinami často reflektujeme situaci, kdy rodiče, ač milující a zpočátku aktivní, postupně zjišťují, že nezvládají změnit svůj život tak rychle, aby splnili podmínky pro návrat dítěte. Téměř vždy se dlouhodobě nachází v obtížné životní situaci (bez bydlení, práce, rodiny apod.), její změna vyžaduje nejen silnou motivaci, ale i mnohem více času. Ten naopak nemá dítě, které potřebuje být co nejdříve předáno dlouhodobě pečujícím osobám. Jde tedy o to, jak co nejlépe a včas těmto biologickým rodičům podat pomocnou ruku, tak, aby se znovu a lépe mohli o své děti starat a pokud to skutečně není možné, aby se alespoň mohli s dětmi vídat či jinak kontaktovat, pravidelně a bezpečně pro všechny zúčastněné. Právě pro tyto rodiny je vhodnou pomocí umístění jejich dětí, o které se nemohou po určitou dobu starat, do PPPD. K tomu je však také zapotřebí rozšíření sanačních služeb, dostupných včas, pravidelně a dlouhodobě, v místě bydliště biologických rodičů. Zároveň je třeba pracovat s dětmi, pomáhat jim v jejich obtížné situaci, pomoci jim pochopit jejich životní příběh, pomoci jim při přechodu z péče do péče, tak, aby se mohly neustále ocitat v těch „nejlepších rukách“ a jednou uměly „nejlepší ruce“ nabídnout i svým vlastním dětem.
Jsme přesvědčeni, že takovéto zásadní cíle péče o ohrožené děti není možné naplňovat v rámci ústavní výchovy. K podpoře dětí a usnadnění jejich nelehké situace poté, co byly odebrány (a často nevyhnutelně) od svých rodičů je zapotřebí individuální a cílené profesionální péče, založené na vztahu k dítěti, kterou poskytují pěstouni na přechodnou dobu. Také pro děti, kterých se jejich rodiče z různých důvodů vzdali a které přecházejí do péče osvojitelů nebo dlouhodobých pěstounů je mnohem potřebnější zažít tuto individuální péči, nikoliv péči odborného personálu v ústavních zařízeních, např. z toho důvodu, že se u dítěte střídá během dne a noci několik odborných pracovníků. I pro následné rodiny (osvojitelské, pěstounské) je mnohem lepší, zejména pro navázání dobrého vztahu s přijatým dítětem a usnadnění adaptační fáze u dítěte, pokud dítě přebírají od pěstounů na přechodnou dobu.
Možná tím nejprostším vodítkem pro nás samotné, kteří děti máme anebo se o některé dítě staráme, je odpověď na otázku – pokud bychom se my sami ocitli v krizové situaci (např. vážné nemoci s nutností dlouhodobé hospitalizace), chtěli bychom, aby naše dítě bylo umístěno do ústavní výchovy anebo aby se o něj za podpory odborníků postaral jeden či dva připravení lidé, kteří navíc zůstávají v kontaktu s námi a reagují i na naše potřeby?
Věříme, že s ohledem na ohrožené děti a jejich nejlepší zájem, dojde ke sjednocení odborných názorů a k dalšímu rozvoji pěstounské péče na přechodnou dobu, stejně tak jako k mnohem většímu rozvoji sanačních služeb pro biologické rodiny těchto dětí.
Za celý pracovní tým
Mgr. Lucie Salačová
metodik a odborný garant Rozum a Cit, z.s.
V Praze dne 17.2.2014
V organizaci Rozum a Cit připravili sborník několika kazuistik PPPD
"...Za velký úspěch považujeme fakt, že začala fungovat pěstounská péče na přechodnou dobu. Právě institut pěstounské péče na přechodnou dobu – samotní tito pěstouni velmi napomáhají ke vzniku základní vztahové vazby nebo k léčbě poruch této vazby. Děti, které nemohou vyrůstat ve svých biologických rodinách se tak mohou vyhnout ústavní výchově, kde je velmi obtížné základní vztahovou vazbu navázat. Předcházíme tím dlouhodobým a vážným problémům dítěte, které se pak mohou projevovat v celém jeho životě (potíže s navazováním a udržením blízkých vztahů, nejasnost ve vlastní identitě, nalomená sebedůvěra, poruchy chování dítěte atd.) Vážíme si nasazení, lásky, lidskosti a profesionality pěstounů na přechodnou dobu, stejně tak jako dlouhodobých pěstounů a osvojitelů, kteří pečovali nebo stále pečují o tyto děti."
Citovaný text je jen částí shrnutí zajímavých kazuistik, ze kterých je patrné, jak je provázení rodin procházejících náhradní rodinnou péčí důležité. Se svolením organizace Rozum a Cit uveřejňujeme Sborník kazuistik a dalších materiálů z projektu Dítě v nejlepších rukách realizovaného v roce 2014 Rozum a Cit, z. s. v rámci dotace MPSV v oblasti Rodina a za podpory Středočeského kraje. Projekt byl zaměřen na zavádění nových postupů a metod práce do systému pěstounské péče na přechodnou dobu. Pročíst celý sborník si přečtěte zde.
