Zkušenosti pediatra s PPPD

Pracuji jako obvodní pediatr již hodně let. Po ukončení studia jsem pracovala několik let na dětském oddělení v nemocnici. Vždy mi bylo moc líto hospitalizovaných kojenců a batolat, kteří byli nuceni trávit jistou dobu na nemocničním lůžku, bez maminky, bez rodičů nebo blízkých. Tenkrát neexistovalo, že byl rodič automaticky hospitalizován s dítětem jako je to dnes. Děti to nesly velmi těžce, psychicky strádaly a rodiče si je často brali nedoléčené na reverz, jen aby mohly být co nejdříve v domácím prostředí. Tyto děti to byly nuceny snášet jen po nějakou nezbytně nutnou dobu, ale jestliže si představím ty ubohé děti v kojeneckých ústavech, chce se mi skoro plakat. Kojenci a batolata jsou převážně zavřeni v postýlkách, zdravotní sestřička, která se o ně stará, nemá na jednotlivce čas, maximálně se s nimi chvilku pomazlí, pohraje, pochová, ale má více dětí na starost a spoustu další práce. Proto jsem s velkou radostí přivítala přechodnou pěstounskou péči.
Mám v obvodě manžele, kteří se tímto zabývají, mají v přechodné pěstounské péči již několikáté miminko a já jsem úplně nadšena. Starají se úplně stejně jako rodiče o své vlastní děti /řekla bych, že někdy dokonce lépe/. Jejich miminka jsou spokojená, usměvavá, velmi dobře prospívají. Jejich pěstouni pro ně zajišťují bez problémů další ambulantní vyšetření, která jsou potřeba, nyní jsme řešili dokonce eventuální hospitalizaci. Tyto děti čekají na řešení své situace různě dlouhou dobu. Do doby, než bude jasné, zda půjdou zpět do původní rodiny nebo do osvojení, je nutné se o ně dobře postarat, nahradit jim rodiče, což tito pěstouni dělají. Jako pediatrovi se mi s nimi spolupracuje velmi dobře. Myslím, že návrat ke kojeneckým ústavům by byl rozhodně krok zpátky.

MUDr. Medková Zuzana, dětská lékařka, Praha 6, Pod Marjánkou 12